Česká republika

Po zrušení Ústředí lidové umělecké výroby, zřízeného dekretem presidenta republiky č. 110/1945 Sb. a upraveného zákonem č. 56/1957 Sb, se část bývalých pracovníků ÚLUV stala členy Sdružení lidových řemeslníků a výrobců. Toto Sdružení bylo zřízeno v roce 1992 podle zákona č. 83/1990 Sb. a na základě zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání.

Podle §73a, odst.1 tohoto zákona stanovila vláda vládním nařízením č. 140/2000 Sb. seznam oboru živností volných a vládním nařízením č. 469/2000 Sb. v příloze č. 4 obsahovou náplň těchto živností. Jedná se o živnosti ohlašovací, pro jejichž provozování živnostenský zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky stanovené v §6 zákona č. 445/1991 Sb.

V příloze č. 4 vl. nař. 469/2000 Sb. se tradičních lidových řemesel a lidové umělecké výroby týkají zejména tyto skupiny živností:

SkupinaPopis
10textilní vlákna
11textilní výrobky (mimo oděvy)
14výšivka, batika, pletené a jiné výrobky
15výroba brašnářského a sedlářského zboží z kůže
16výroba obuvi
19umělecko řemeslné zpracování dřeva
23vazba knih
31keramika a porcelán (mimo bižuterii a hračky)
38kovářství a výroba kovového spotřebního zboží
39tradiční technologie umělecko řemeslného zpracování kovů
57výroba hudebních nástrojů
59výroba hraček včetně textilních panenek
61výroba bižuterie
62kartáčnictví a deštnikářství
76stánkový prodej
108návrhářská a designérská činnost

Údaje o jednotlivých řemeslnících jsou uvedeny v živnostenském rejstříku Podle §60 zákona č. 455/1991 Sb.. Tyto údaje jsou veřejným seznamem, který je přístupný v elektronické podobě na adrese http//rzp.mpo.cz.

Fyzické a právnické osoby, provozující živnosti volné, mohou být rovněž členy Hospodářské komory v duchu zákona č.301/1992 Sb. Komora a její regionální úřadovny poskytují poradenské a konzultační služby členům, organizují vzdělávací a propagační činnost a navazují styky s obdobnými komorami v zahraničí. Zřizují a organizují také instituce a zařízení na podporu rozvoje podnikání.

Vedle Sdružení lidových řemeslníků a výrobců vznikla také různá samostatná profesní sdružení jako například Sdružení uměleckých kovářů v Brně, Vzdělávací spolek uměleckých řemesel a Svaz drobných řemeslníků a umělců v Praze, nebo Asociace malířek a malířů kraslic v Libotenicích. Zvláštní místo mezi těmito sdruženími zaujímá Rudolfinea, sdružení pro umělecká řemesla se sídlem v Roztokách u Prahy.

Po zrušení ÚLUV a jeho Krásných jizeb našli lidoví řemeslníci možnost prodávat své výrobky na tzv. trzích lidových řemesel, které se v devadesátých letech rozšířily ve městech zejména u příležitostí obnovy bývalých „jarmarků“, nebo při folklorních festivalech. Vznikly také monotematické trhy, organizované na ekonomickém základě jako například známé hrnčířské trhy v Berouně nebo v Kunštátě. Přínosem v tomto ohledu byl vznik prodejen Manufaktura organizace Český národní podnik, s.r.o. se sídlem v Praze.

S rozvojem zájmu veřejnosti o rukodělnou práci vznikly nejrůznější kurzy a lidové konzervatoře, jejichž absolventi mohou získat živnostenská oprávnění v oboru živností volných a oprávnění ke stánkovému prodeji. Při absenci osvěty, zaměřené na hodnocení lidové rukodělné výroby, dochází často k poklesu technologické kázně a výtvarné úrovně některých výrobků. Jde o historicky se vyvíjející specifickou oblast kulturních hodnot, obsahujících i hodnoty ekonomické. Vlivem globálních elektronických informačních sítí, vlivem mezinárodního turismu a s rozvojem tržního hospodářství se oblast tradičních technologií a lidové umělecké výroby stává problémem mezinárodním, jak to ukázala konference UNESCO států střední a východní Evropy v roce 1997 ve Strážnici, konaná pod názvem Zásady ochrany tradiční lidové kultury před nevhodnou komercializací.

Na toto téma přijali účastníci konference metodickou studii. V ní se uvádí, že problém komercializace tradiční lidové kultury je na jedné straně diversifikován podle podmínek v jednotlivých zemích, na druhé straně se vlivem globálních elektronických informačních sítí, vlivem turismu a rozvojem tržního hospodářství, stává problémem mezinárodním. V obecné poloze všechny výhody civilizace a vlastně i naše existence jsou založeny na tom, že se učíme prostřednictvím tradic. I všechny snahy národů a národnostních menšin o přežití jsou živeny tradicemi. S růstem vzdělanosti a materiálních jistot roste i touha člověka po poznávání a využívání dosavadních hodnot, vytvořených generacemi, k obohacení jeho současného života. Charakteristickým rysem tohoto procesu je, že zanikající prvky tradic jsou vědomě tezaurovány ve formě nejrůznějších zápisů a dokumentačních fondů a takto vytvářené databáze jsou využívány jako podnět i pro nové kulturní aktivity.

V tomto smyslu vláda České republiky přijala usnesení č. 571/2003 Sb. ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. Usnesení navazuje na dosavadní výsledky realizace mezinárodních dokumentů v České republice jako je Doporučení k ochraně tradiční lidové kultury, přijaté Generální konferencí UNESCO v roce 1989, dále Rezoluce Evropského parlamentu ze 16.1.2001, navazující na Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství, a další dokumenty. V tomto usnesení formuluje vláda zásady konkrétní realizace uvedených mezinárodních dokumentů České republice. Pověřuje instituce a organizace státní správy a samosprávy upřesnit identifikaci jevů tradiční lidové kultury, dokumentaci jejich stavu a proměn, a vyzývá k vytváření podmínek pro její uchovávání. V souvislosti s těmito úkoly doporučuje hledat možnosti a způsoby jejich prezentace a předávání dalším generacím.

V oboru péče o uchovávání a rozvoj lidových řemesel a lidové umělecké výroby se mohou zainteresované organizace opírat o formulace Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví, přijaté Generální konferencí UNESCO 17. října 2003 v Paříži, v níž se zdůrazňuje – vedle jiných jevů – zejména „dovednosti spojené s lidovými řemesly.“ Pro naplňování této Úmluvy vytváří vl. usnesení 571/2003 Sb. velmi dobré podmínky.