Pro podporu a rozvoj lidových řemesel a lidové umělecké výroby jako prvků národních kulturních dědictví mají zásadní význam dokumenty UNESCO. Jsou jednak obecné jako například zmíněná Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství u roku 1972, Doporučení k ochraně tradiční lidové kultury z roku 1989, a zejména Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví, přijatá 32. Generální konferencí UNESCO dne 17. října 2003.
Odborníci, kteří připravovali podklady pro formulace uvedených dokumentů vycházeli z poznatků, že lidová řemesla a lidová umělecká výroba jsou důležitou součástí kulturního dědictví každé země, a že dochované znalosti a dovednosti je třeba předávat dalším generacím. Kulturní dědictví jako celek usnadňuje uznání určité národní identity, která má význam pro národní nebo lokální společenství. Zvláštní pozornost si vyžadují zejména proto, že jsou sice zakotvena v minulosti, ale mají význam i pro budoucnost. Lidová kultura obecně, ale lidová řemesla a lidová umělecká výroba zvláště, má kromě svých vnitřních hodnot i hodnoty ekonomické, k nimž je nutné přihlížet, a které mají značný význam zejména pro méně vyspělé země.
Zkušenosti z mnoha zemí Evropské Unie z posledních desetiletí ukazují, že lidová řemesla a lidová umělecká výroba potřebují v soudobém světě i právní ochranu nejen z hledisek kulturních, ale i ekonomických. I když na ochranu výrobků lidových řemesel a lidové umělecké výroby neexistují zvláštní zákony, je třeba využívat všechny stávající právní nástroje. V oblasti péče o tradiční řemesla a lidovou uměleckou výrobu je nezbytný soudobý marketing. Bez řízeného marketingu, provázeného osvětou a odbornými studiemi může docházet k poškozování zájmů výrobců například kopírováním výrobků a jejich rozšiřováním ve světových distribučních sítích. Lidoví řemeslníci tak mohou přicházet nejenom o výdělky, které jim náleží, ale mohla by být poškozována jejich určitá práva na duševní vlastnictví. Významným nástrojem pomoci může být v tomto ohledu zejména Dohoda o obchodních aspektech práv na duševní vlastnictví (TRIPS), uvedená v příloze Dohody o zřízení světové obchodní organizace (WTO) z 15. dubna 1994.
Uvedené mezinárodní úmluvy a další dokumenty je třeba sledovat v rámci opatření uvnitř jednotlivých států, neboť ochranné známky, design a další náležitosti nemusí platit všeobecně. V České republice jsou práva na duševní vlastnictví, obchodní značky, průmyslový design a další povinnosti podle Pařížské a Bernské úmluvy zajištěny přistoupením České republiky k dohodě TRIPS. Podle této dohody je možné využít její formulace i k ochraně práv svých řemesel nejenom na území České republiky, ale i na území člensdkých států WTO. Zrušením Ústředí lidové umělecké výroby byla zrušena také potřebná infrastruktura, která by účinně zajišťovala registraci všech práv a jejich respektování.V České republice v současné době není vytvořena instituce, která by mohla převzít kolektivní spravování práv lidových výrobců.